Záhadná antilopa ze Serengeti - Bahnivec severní

Psal jsem tu o neúspěšném lovu lvic na antilopy, který jsme pozorovali ve středu 26.10.2011 na cestě ze Seronery do Ngorongoro.

Cituji z předchozího příspěvku:
 Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení.

Nedalo mi to a ještě trošku jsem se tím zabýval. Dospěl jsem k závěru, že se jedná o bahnivce severního (Bohor reedbuck, Redunca redunca, také tady na české Wikipedii, tady na anglické, tady na stránce Ultimate Ungulate).
Bahnivci se v Serengeti vyskytují. Sedí vzhledově: na fotce vpravo je jasně vidět tvar hlavy s velkými slechy, písková barva, bílé břicho a okolí tlamy, náznakem je vidět i tmavší skvrna pod ušními boltci - vyústění pachové žlázy. Pasuje i způsobem života v mokřinách.
Možná, že jsem si i špatně zapamatoval, co říkal Dickson, a popletl jsem si reedbucka s bushbuckem.

Nespočetná stáda Ngorongoro

Měl jsem doposud z kráteru Ngorongoro trošku smíšené pocity. Nějakou zvěř jsme sice viděli, ale s neuvěřitelným bohatstvím Serengeti se to nedalo srovnávat. Také jsme přemýšlel, kam se poděla stáda, která jsem ráno viděl dalekohledem z terasy lodge.

Vrátili jsme se k odpočívající lvici. Ta se během našeho oběda přesunula na druhou stranu silnice, rozvalila se tam a spala. Chvilku jsme ji pozorovali a fotili. Odměnila nás tím, že se po chvíli probudila, párkrát zazívala a předvedla nám své tesáky. Pak se zvedla, líně došla na dva metry od našeho auta a tam zalezla do roury pod mostkem na cestě. To nemělo chybu.

K nosorožcům jsme přijeli ve chvíli, kdy zalezli za obzor do malého údolíčka na pláni. Už jsme je neviděli.
Pomalu jsme se vraceli k cestě ven z kráteru. Do kráteru vede jen jedna cesta dovnitř od západu, tou jsme ráno přijeli. Cesta ven z kráteru vede na jižní straně kráteru serpentinou od lesa a ústí blízko lodge, kde jsme spali. Obě cesty jsou jednosměrné, protože jsou velmi úzké a ne úplně pohodlné a bezpečné.

Jeli jsme podél bažiny Gorigor Swamp a tam to začalo. Nezměrné stádo zeber a pakoňů, hned vedle stáda buvolů, táhnoucí se na kilometry daleko. Neskutečná podívaná! Fotil jsem a točil jako o život. Tohle byla větší pecka než Serengeti, tohle byla Afrika, jakou jsem ještě neviděl, o jaké jsem jen snil.

Když jsem po chvíli zpozoroval dva obrovské sloní samce u bažiny, k dokonalosti tomu už nic nechybělo. Na jedné fotce tak mám zebry, pakoně, ty dva slony a prasata bradavičnatá. Nevím, co víc lze chtít od safari.

Zdá se mi, že sloní býci v Ngorongoro jsou obrovští. O dobrý metr větší než zvířata, která jsme viděli v Tarangire (o mladících ze Serengeti nemluvě). Na spodní fotce je vidět poměr velikosti jejich klů vůči tělu pakoňů. Jejich výšku bych odhadl na víc než čtyři metry. Opravdu neuvěřitelné kusy!

Na pláni blízko lesa jsme viděli geparda. Seděl v trávě a pozoroval stádo zeber, pak se zvedl a odklusal. Bohužel byl hodně daleko, takže fotka je spíše dokumentační.

Odjezd ze Seronery

Kolem desáté hodiny dopolední jsme se vrátili do lodge. Snědli jsme pozdní snídani, zabalili věci a vyrazili na jih. Nejeli jsme po hlavní cestě, ale východ od ní přes Masai Kopjes. Na jedné z kopjes jsme viděli lvici is obojkem a vysílačkou.

O kus dál jsme měli možnost pozorovat tři lvice při lovu. V mokřině zarostlé hustou trávou se lvice pomalu přibližovaly ke skupince tří antilop. Bohužel byly od nás docela daleko, takže se nedalo moc fotit.

Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení. (Mnohem později jsem to vyřešil.)


Jedna ze lvic číhala za malým travnatým kopečkem. Nejbližší antilopa se pásla na druhé straně toho pahorku, nebyly od sebe dál než deset metrů. Ostatní antilopy se pásly kousek opodál. Další dvě lvice pomalu obkličovaly antilopy zprava. Lvice schovaná za kopečkem nechtěla útočit, asi chtěla počkat, až její kolegyně naženou zvěř do rány. To se ale nestalo - jedna z antilop asi lvy zvětřila, vyrazily na útěk, lvice za kopečkem také vyrazila, ale už bylo pozdě. Kořist byla nenávratně pryč. Antilopy utekly do savany a lvice zklamaně zůstaly samy v mokřadu.

Cestou z Naabi Hill jsme projížděli přes neuvěřitelná stáda gazel Thomsonových a Grantových. Počet gazel odhaduji na desítky tisíc - savana jich byla plná, kam až okok dohlédlo. Byly to převážně gazely Thomsonovy, mezi nimi byly rozptýleny i větší gazely Grantovy. Opravdu neuvěřitelná hojnost zvěře!

O kus dál se páslo stádo zeber. A zase, zebry byly na kilometry daleko. rozprostředné po travnaté pláni Serengeti. Oproti gazelám byly zebry více rozptýleny, tvořily menší skupinky o dvou až šesti kusech, které se pásly dál od sebe. Na dálku nešlo rozeznat zebrování, černé a bílé prohy splývaly v šedou barvu a vzdálené zebry připomínaly kameny. Fotili jsme jako o život. Tady se lvi o potravu opravdu nemusejí bát.
Viděli jsme i krásné buvolce Topi, mé oblíbené antilopy. Ve stepi vypadají neuvěřitelně majestátně.

Kousek před návratem na hlavní cestu jsme měli možnost pozorovat geparda odpočívajícího na vrcholku kopce.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.

Ranní safari v Seroneře: lví smečka, buvoli a levharti

Ranní safari se hodně povedlo. Hned po vyjetí jsme našli lví rodinku o nejméně 14 kusech, jak se rozvaluje na kamenech u řeky Seronery. Za kamenem bylo stádo buvolů. Bylo vidět, že buvoli o lvech dobře vědí, ale nechtěli ani poodejít, ani lvy zahnat.

Byla to taková válka nervů: lvi byli ve střehu, každou chvíli některý z nich vstal, poodešel pár kroků a zase si lehl. Dva buvolí býci byli otočeni čelem ke lvům, vždycky popošli směrem k nim, ale zase si to rozmysleli a vrátili se ke stádu. Pozorovali jsme je snad dvacet minut.

Buvolů je tu opravdu hodně. Ráno jsme s Davidem vylezli na vyhlídkovou terasu v Seronera Wildlife Lodge a viděli jsme za řekou v buši ohromné stádo, jak zvolna přetahuje směrem na východ. Když jsme se odtrhli od lvů, projížděli jsme kolem velikého stáda buvolů odpočívajícího v dopoledním vedru. Buvoli polehávali ve skupinkách ve stínu pod akáciemi. Dickson nám řekl, že buvoli žijí v rodinách, kteé se sdružují do stád. Každá ta skupinka pod stromy byla vlastně jedna buvolí rodina.

Jedna skupina buvolů se vracela od napajedla. Museli přejít přes cestu, kde stálo naše auto. Byla to krása, dívat se, jak se buvoli pomalu rozhodují a rozmýšlejí, jestli se mají odvážit přes cestu a jak blízko k autu se pustit. Nakonec se jeden býk rozhodl a přešel přes cestu. Za chvíli ho následoval i zbytek stáda. Přešli snad deset-patnáct metrů před naším autem.

Viděli jsme pěkné stádečko pakoní a s nimi pár zeber. Velké stádo, "mega-herd", jak se píše na Internetu, jsme bohužel neviděli, nacházelo se někde na severu Serengeti. Je to docela škoda. Tady přece jen trošku selhalo plánování naší cesty - původně jsme předpokládali, že by neměl být problém ze Seronery zajet na migrující stádo se podívat.

Vrátili jsme se k hrošímu jezírku. Hroši odpočívali pod vodou, ale přece jen byli docela dobře vidět a dalo se udělat pár fotek.

 Zlatým hřebem dnešního dopoledního safari byli levharti. Nejdřív jsme viděli jenodho levharta na stronmě, ze kterého po chvíli slezl a přešel na jiný strom o stom metrů dál, kde už byl jiný levhart. Byla to úžasná podívaná, levhart se předvedl jako manekýn ve vší kráse.

Viděli jsme několik sloních stád. Po poledni trošku zapršelo. Viděli jsme lví rodinku - lvice se vzrostlými mláďaty pod stromem.

 Úžasný byl třetí levhart toho dne: mašíroval si to po silnici a vůbec si nevšímal terénních aut s nadšeně fotografujícími turisty. Prošel těsně vedle našeho auta, byl ode mě nadosah, kdybych natáhl ruku z okna, tak jsem si ho mohl podrbat. Neuvěřitelné! Myslel jsem si vždycky, že levhart je plaché zvíře, nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím takhle zblízka!

Příjezd do Serengeti

Serengeti je velmi rozlehlá, prašná, travnatá planina. V masajštině znamená Serengeti "Místo bez konce". Sjeli jsme ze svahů Ngorongoro a zamířili na severozápad. Jeli jsme snad dvě hodiny vyschlou plání, bez zvěře, jen tu a tam vyschlé koryto anebo masajská boma.
Slavnou Olduvai Gorge jsem neslavně zaspal. Pak se poznenáhlu začala objevovat zelená tráva a gazely Grantovy (větší, s bílým zadkem) a gazely Thomsonovy (menší, s výrazným černým pruhem na břiše). Jak nás Dickson poučil, oba druhy se kříží navzájem.

Jak jsme se blížili k Naabi Hill, gazel silně přibývalo. Musely jich tam být podél cesty stovky. Viděli jsme i několik buvolců stepních. Naabi Hill je brána do Serengeti, ačkoliv vlastní hranice parků Ngorongoro a Serengeti leží o dost jižněji. U brány jsme si snědli pozdní oběd (bylo asi půl čtvrté odpoledne).

Vyšplhali jsme na skalnatý kopec a dalekohledem si prohlédli tu spoustu zvěře kolem kopce: gazely, zebry, buvolce i slony.

Na vrcholku jsme nafotili nádhernou modročervenou agamu.
Za Naabi Hillem pokračovala neuvěřitelná hojnost zvěře. Hlavně gazely, ale i buvolci stepní a buvolci Topi s modročernýma nohama.
U Simba Kopje jsme zastihli obrovské stádo zeber. Byly jich tam stovky, stádo se táhlo až k obzoru. Na jednom z kamenů se vyhřívala lví rodinka - snad čtyři dospělé kusy. Tři lvice jsme viděli dobře, ze čtvrtého zvířete byl vidět jen ocas.

Pod kamenem byla v trávě dvě lvíčata a další dvě se schovávala ve skalní rozsedlině. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, viděli jsme je snad na 10-15 metrů.

Lvi pořád spali, ale nakonec alespoň jedna ze lvic zvedla tělo z vyhřátého kamene a předvedla nám siluetu proti nebi.

Jeli jsme dál na sever. Světla s pozdním odpolednem ubývalo, navíc se zatáhlo nebe. Viděli jsme ještě tři žirafy, geparda v dálce a pěkné sloní stádo. Sloni v Serengeti jsou šedí, v Tarangire byli víc do černa.

Už za soumraku jsme přijeli k hroší tůni u Seronera Wildlife Lodge. Zastihli jsme krásného hrocha venku z vody a o kus dál spoustu hrochů s mláďaty, převalujících se ve vodě, Bohužel byla už skoro tma. Zkusíme tam zajet ještě zítra, je to opravdu kousek.