Honzovy fotky

Tady je odkaz na Honzovy fotky z naší cesty - je to dobré porovnání, jak to vypadá, když se to opravdu umí ;-).

Záhadná antilopa ze Serengeti - Bahnivec severní

Psal jsem tu o neúspěšném lovu lvic na antilopy, který jsme pozorovali ve středu 26.10.2011 na cestě ze Seronery do Ngorongoro.

Cituji z předchozího příspěvku:
 Nejsem si jistý, co to bylo za antilopy. Na místě jsem si myslel, že to jsou impaly, ale Dickson říkal, že to byly antilopy bushbuck. To by měl být lesoň pestrý (obrázky třeba tady a tady, později jsme ho viděli také na Lake Manyara). Což se mi nezdá - na obrázcích na Internetu má lesoň tmavší srst na čumáku a kolem krku, na hřbetě má bílé pruhy a na bocích bílé značky. Na fotce je vidět srst světle pískové barvy, pod bradou bílá. Co to bylo, to se s jistotou už asi nedozvím, protože fotky nedovolují bližší určení.

Nedalo mi to a ještě trošku jsem se tím zabýval. Dospěl jsem k závěru, že se jedná o bahnivce severního (Bohor reedbuck, Redunca redunca, také tady na české Wikipedii, tady na anglické, tady na stránce Ultimate Ungulate).
Bahnivci se v Serengeti vyskytují. Sedí vzhledově: na fotce vpravo je jasně vidět tvar hlavy s velkými slechy, písková barva, bílé břicho a okolí tlamy, náznakem je vidět i tmavší skvrna pod ušními boltci - vyústění pachové žlázy. Pasuje i způsobem života v mokřinách.
Možná, že jsem si i špatně zapamatoval, co říkal Dickson, a popletl jsem si reedbucka s bushbuckem.

Záhada mangusty z Lake Manyara vyřešena

Vrtala mi hlavou ta záhadná mangusta z Lake Manyara. Tak jsem sedl k mailu a napsal do Zoo Praha a také do Tanzanie na Tanzania Wildlife Research Institute. K mému překvapení jsem ještě týž den obdržel odpovědi.

 








Tady je korespondence s RNDr.Pavlem Brandlem, PhD. ze Zoo Praha:

--------------------------------------------------------- 
MN: Dobrý den, omlouvám se, že Vás obtěžuji s osobní žádostí. Letos na dovolené v Tanzanii se mi podařilo vyfotografovat zvíře, které bych rád identifikoval z hlediska druhu. Je to mangusta, ale nejsem schopen určit druh. Snad byste mi mohl pomoci? Přikládám dvě fotografie zvířete.
Budu si velmi vážit Vaší odpovědi.
---------------------------------------------------------

Dobrý den, Proc to nemuze byt uplne obycejna Helogale parvula?

---------------------------------------------------------
MN: Dobrý den, moc děkuji za odpověď. Myslel jsem, že to je na Mangustu jižní moc velké. Dočetl jsem se na http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2092/ , že Mangusta jižní je dlouhá jen 28 cm, a myslím, že tohle bylo větší. Ale možná se pletu.

---------------------------------------------------------
Zvire vypada jako typicka mangusta trpaslici - chovam tanzanske jedince radu let, videl jsem i prislusniky jihoafrickych populaci. Jedina alternativa je promyka cervena, ale opet znam vychodoafricka zvirata z vlastniho chovu a jihoafricka z prirody - a zkratka to barevnosti a pomerem proporci nesedi. Odhad velikosti nekdy klame, mozna by mi pomohly dalsi snimky, ale z techto dvou hlasuju pro mangustu.

Tady je korespondence s Charlesem Foley z Tanzania Wildlife Research Institute:

MN: Hello, During my visit to Tanzania in November last year I took a photo of a mongoose. I would like to identify a specie. Can you help me in this? I would send you two photos of that animal. I appreciate if you could help. Please send me the email address to send you those two photos.  
---------------------------------------------------------
 Many thanks for getting in touch. Please send your pictures of the mongoose to cfoley@fastmail.fm. Our connection is quite slow out here, so perhaps you can send them as reasonably small files c. 500kb each.
---------------------------------------------------------

Your pictures are of Common dwarf mongoose, Helogale parvula.

Hope that helps and thanks again for getting in touch.

---------------------------------------------------------

MN: Thank you very much! I was thinking that it was too big for a dwarf mongoose, but I was wrong.

Tak tím je záhada mangusty vyřešena. Je to mangusta jižní, česky také mangusta trpasličí, Helogale parvula, Common dwarf mongoose. Potvrzeno ze dvou nezávislých zdrojů.

Závěr

Co mi cesta do Afriky dala? Především jsem si splnil dětský sen.
Viděl jsem africkou přírodu ve všech možných podobách a odstínech: suchý trnitý buš, tropické lesy, nekonečné pláně i mělkýá jezera.
Viděl jsem neuvěřitelnou sílu a masu života: velká stáda slonů, savanu pokrytou gazelami a zebrami na kilometry daleko, obrovské stádo buvolů, miliony plameňáků.
Tak nějak jsem věděl, že to všechno v Africe je, ale nečekal jsem, že to je tak běžné, že to tam je pořád, že to není jen mimořádný úkaz nebo sezónní záležitost. Viděl jsem lvy na lovu, mláďata leoparda, malá lvíčata, sloní samce tak mohutné a majestátní, že jsem si to nedokázal ani představit.
Safari je určitě turistický produkt. Tábory a lodge v Tanzanii byly plné turistů, ne nějakých dobrodruhů anebo fyzicky zdatných sportovců, ale i starších lidí, seniorů, teenagerů, rodin s dětmi. K objevené lví smečce se sjede deset i více aut.
To ale nijak nedegraduje nebo neoslabuje divočinu a zážitek ze setkání s divokou zvěří. V Africe nejsou krmelce, lvy nikdo nepřikrmuje. V národních parcích a rezervacích je divočina stejná, jako bývala vždy. Jsou tam sice turisté, ale to divočinu nijak zásadně neumenšuje. Bez příjmů za pracovních míst ze safari turistiky by sloni z Tarangire možná už byli vyhubeni kvůli klům a zebry ze Serengeti by skončily v salámu.
Nesmírně osvěžujícím zážitkem pro mě byli lidé v Tanzanii. Od Dicksona po posledního nosiče zavazadel byli všichni nesmírně milí, příjemní, přátelští a otevření. Je to něco, čeho se nám v Evropě už nedostává, nebo jsme to nikdy tak neměli.
Překvapil mě nesmírný kontrast mezi lidmi. Lidé v Arushe mají nadosah stejné věci jako my - auta, mobily, spotřební zboží, evropské oblékání. A vedle toho, jen o pár metrů dál, chodí ženy s nádobami na hlavách pro vodu anebo prodávají banány.
Strašně moc je tam důležitá voda. Nikdo z Evropy si to neuvědomí, dokud to neuvidí. Vesnice s dostatkem vody jsou blahobytné a kvetoucí a jen o pár kilometrů dál se plahočí pasáci se stády prachem a lidé žijí v chatrčích z proutí a bláta.
Neuměl jsem si představit, že Masajové stále žijí primitivním pasteveckým životem a co to všechno znamená. A ne jen někteří, ale všichni a všude. A už vůbec jsem si nedokázal představit Hadzabe, lovce a sběrače, kteří mají jen to, co si uloví nebo najdu v buši. Kteří nemají ani tu pořádnou chatrč, kteří rozdělávají oheň třením dřev, ale přesto působí šťastně.

Strašně moc jsem si to užil. Strašně moc. Víc, než jsem doufal, než bych se odvážil snít.

Je pro mě strašně posilující vědět, že Afrika je blízko. Že ji od nás dělí jen den cesty letadlem. Protože v Africe jsem doufejme nebyl naposled. Chci se tam vracet, jak to jen půjde. Dostala se mi pevně pod kůži a zaháčkovala se mi tam. Díky Bohu za Afriku.

Brusel, 31.10.2011, při čekání na letadlo domů

Let do Evropy

Přeletěi jsme do Nairobi. Oproti letišti Kili je letiště v Nairobi úlpně jiná třída: spousta obchodů, duty-free shopy a lidé a letadla z celého světa. Zapadli jsme do hospody, dali si večeři (měl jsem hamburger s hranolkami a zmrzlinu - vítejme zpátky v civilizaci) a mastili Prší.
Noční přelet do Bruselu byl tak nepohodlný, jak to tak bývá. Naštěstí jsem to prospal. Mám bolavé nohy, už se těším, jak z letadla vypadnu. V Bruselu máme asi devět hodin pauzu. Asi se zajdeme do města podívat na čurajícího chlapečka.

Cesta na letiště

Zpátky v Kirurumu Tented Lodge jsme zabalili a naobědvali se. Byl čas jet na letiště. Až do Arushe jsme cestu znali . Vyfotil jsem si majestátní Mount Meru.

Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.

Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.

Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.

Návrat od plameňáků

Vrátili jsme se na souš, došli bosky k botám a ještě o kus dál na pevnější půdu. Průvodce nám umyl nohy vodou z láhví, které nesl s sebou.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u dvou masajských pasáčků krav. Poprosil jsem je, abych si mohl natočit jejich hvízdání na krávy. Umí to opravdu bravurně.

V akáciovém lese kousek od auta jsme potkali skupinu malých dětí tak kolem tří až pěti let. Pásli tam stádo jehňat a kůzlat. Některé masajské děti měly na sobě jen tradiční hábit sepnutý na rameni. Děti jiných kmenů měly na sobě normální oblečení, kalhoty a triko. Všechny byly špinavé, ale vypadaly šťastně a nevypadaly vyhuble. Za celou dobu v Africe jsme neviděli podvyživené nebo zubožené děti. Špinavé a zaprášené ano, ale zdravé.
Rozdal jsem malým pasáčkům balík žvýkaček a Honza si je vyfotil.