V letadle nad Súdánem

Sahara pod námi je zahalená v oparu. Schovávám kameru, přes protislunce se stejně točit nedá. Pod námi se objevují mraky - první oblačnost nad Afrikou.
Za francouzskou dámou přišla její vnučka, je podobná holčičce z filmu Lucie postrach ulice. Dívají se z okna a říkají "Supérb" a "Tréžoli" (nevím, jaký je správný pravopis, ale je to přesně tak, jak to říkal knížepán v Rumcajsovi).

Znovu přelétáme Nil, který tu tvoří obrovité "S". v řece je vidět hodně ostrovů, nebo spíše písečných naplavenin. Na obrazovce přestali vysílat mapu letu a pustili nějaký film. To mě otrávilo. Přepnout se to nedá. Tak zase budu jen hádat, kde tak asi jsme.
Brzy bychom měli minout Chartúm. Tam se odděluje Modrý Nil, který přitéká z jihovýchodu z Etiopie, a Bílý Nil, který přitéká od jihu z Viktoriina jezera a Ugandy. Tedy, odděluje se ve směru našeho letu. Po směru vody stéká.

Nad Saharou

Na dvě hodiny jsem usnul. Když jsem se probudil, byla pod námi Sahara.
Vím, že jsme letěli podék západního pobřeží řecka a Pelopponésu. pak jsme přeletěli nad Krétou - povedlo se mi zapnout obrazovku, která ukazuje mapu let, tak vím, že Kréta byla pod námi, i když jsem ji nezahlédl. To je ta potíž s výhledem z letadla, člověk vidí do stran, ale pod sebe ne.
Podle mapky jsme nad Afriku vlétli v Egyptě někde docela blízko Tobrúku, u hranic s Libyí. Teď jsme nad pouští, na západ od Asuánu. Proletělijsme nad městem Baris, to jsem z okna zahlédl. Nedá se moc točit, odpolední slunce mi svítí přímo do kamery a obraz nestojí asi za nic.
Sahara vypadá z výšky jinak než Gobi. Je tu mnohem víc vidět působení větru, písečné přesypy a duny, písek navátý kolem skalních hřbetů. Teď jsme minuli velké jezero. Blížíme se k hranicím Súdánu, v poušti se objevuje zeleň - zřejmě tu někdy teče voda. Vypadá to jako zarostlé údolí kolem potoka, které se místy roztahuje do šířky a z obou stran je sevřené pískem. V dálce svítí jezera, jak se voda rozlévá.
Povídám si s paní vedle mě - já se svojí angličtinou a ona francouzsky. Teď říkala "magnifique".

Pod námi už je zase jenom poušť, cesty rovné jako podle pravítka.

Teď vidím v dálce Nil! Blížíme se k Asuánské přehradě, jsme blízko Abú Simbelu a přelétáme hranici Súdánu. Nil je doširoka rozlitý, ale jak se dívám po směru letu, vidím konec vzedmutí Asuánské přehrady a dál proti proudu už jen původní říční koryto. Řeka má tyrkysovou barvu, která se odlesky proti slunci barví do zlatova, takže na obzoru to vypadá, jako by se pouští plazil had z roztaveného kovu.
vzpomínám na Staše a nelu z knihy Pouští a pralesem, jak prchali do Chartúmu. Vzpomínám na Hanzelku a Zikmunda, kteří stejně jako my opustili říční koryto a vzali to rovně přes skalnatou poušť, aby si zkrátili cestu přes dlouhý oblouk řeky.
Letušky rozdávají nanuky. To jsem v letadle ještě nezažil.

Let nad Korfu

Mám pocit, že míjíme Korfu. Vidím vpravo od letadla průliv a za ním podlouhlý ostrov s horou. Co jiného by to mohlo být?

Oběd nad mořem

Pod námi moře, moře, moře. Buď ještě Jadran, anebo už Stedozemní moře.
Obědové menu v letadle: rybí filet zapečený se zeleninou s rýží a trochou čočky, celozrnná bulka a výtečně vyzrálý Camembert, kuřecí salát, pudinkový dezert, to vše zalévané vynikajícím bílým vínem Twiga Hill z jižní Afriky. Vypil jsem ho už 4 deci a cítím to v hlavě.

Nad Alpami

Letíme Airbusem A330. Přelétáme Alpy. Jsou zasněžené, nádherné a obrovské. Hřeben za hřebenem se pod námi třpytí zasněžené  štíty v poledním slunci. To je tak trošku neplánovaný bonus k téhle cestě: vůbec jsem si neuvědomil, že poletíme přes Alpy a že by mohly být pod sněhem.
Před chvílí jsem dostal od letušek slané preclíky, dvojku bílého vína z jižní Afriky a sklenici vody. Tomu říkám servis!

Napravo už se rozkládá nějaká nížina, kterou protéká řeka vytékající z Alp. Teď jsem už asi zahlédl moře. Končí tu zasněžení, sníh a skála ustupuje lesům. Netroufám si hádat, kde jsme - zda je pod námi Francie, nebo už Itálie.

Teď už jasně vidím pobřeží. Pode mnou jsou ještě hory se zbytky sněhu, pak vidím vpravo údolí a pak záliv.

Ale možná to není moře, žeby Ženevské jezero? Je to docela daleko, těžko říct. Spíš bych tipl na to moře. V tom případě budeme nejspíš někde kolem Marseille? Je to možné? Teď vidím na moři lodě, už nepochybuji, že pod námi je Středozemní moře.
Tak opravuji: zkontroloval jsem mapu na IPADu a celkem jsem si jistý, že ten záliv a pobřeží byl Jadran a my jsme letěli nad Chorvatskem. Kdepak Marseille!

V Bruselu na letišti

Sedím v Bruselu v letadle do Nairobi. Za chvíli budeme startovat. Na displeji to ukazuje vzdálenost 6367 km do Kigali. To je jen o 11 km méně než je poloměr Zeměkoule. V letadle je docela hic. V Bruselu je nádhérné počasí, jasná obloha a slunečno. Ráno ve 4 v Třemošné byly -2 stupně Celsia a mlha. Docela rozdíl.
Do Kigali to máme 8 hodin a 5 minut. Vedle mě sedí stará dáma s červenofialovými nehty a platinovým melírem. Vypadá trochu jako Šárka Krochmalová zestárlá o 30 let.

Ráno v Praze jsme si dali panáka v baru, kterému pracovně říkám U hrocha. Mají tam na zdi sádrovou hlavu nosorožce a hrocha a vitráž Pilsner Urquell. Je to příjemný podnik.

Plán letu

V 6:45 letíme do Bruselu s Brussels Airlines. Před chvílí jsem si dělal check-in, a to letadlo je hrozně malé, má snad 8 řad! Utěšuji se tím, že vzadu třeba bude nákladní prostor nebo tak něco. Asi to bude vrtulák. Je tam jen 5 sedadel v řadě, 3 a 2. Potěš koště!

V 10:30 letíme z Bruselu do Nairobi. S mezipřistáním v Kigali. Což, jak jsem zjistil, je ve Rwandě. Tento detail jsem pro jistotu doma nezmínil, abych zbytečně nestrašil mámu a Lídu. Bude dost času se pochlubit, až budu zpátky.
Letadlo z Bruselu do Nairobi je velikánské, má sedadla ve třech řadách. Ai to bude podobná potvora jako to letadlo, co jsem s ním letěl do Číny. Musím si poznamenat typ.
Díky internetovému check-in jsem ulovil sedadla u okna. Rozhodně lepší, než sedět v prostřední řadě. Sice nebudu sedět s Honzou a Davidem, ale myslím, že to bez nich přežiju.