Na dvě hodiny jsem usnul. Když jsem se probudil, byla pod námi Sahara.
Vím, že jsme letěli podék západního pobřeží řecka a Pelopponésu. pak jsme přeletěli nad Krétou - povedlo se mi zapnout obrazovku, která ukazuje mapu let, tak vím, že Kréta byla pod námi, i když jsem ji nezahlédl. To je ta potíž s výhledem z letadla, člověk vidí do stran, ale pod sebe ne.
Podle mapky jsme nad Afriku vlétli v Egyptě někde docela blízko Tobrúku, u hranic s Libyí. Teď jsme nad pouští, na západ od Asuánu. Proletělijsme nad městem Baris, to jsem z okna zahlédl. Nedá se moc točit, odpolední slunce mi svítí přímo do kamery a obraz nestojí asi za nic.
Sahara vypadá z výšky jinak než Gobi. Je tu mnohem víc vidět působení větru, písečné přesypy a duny, písek navátý kolem skalních hřbetů. Teď jsme minuli velké jezero. Blížíme se k hranicím Súdánu, v poušti se objevuje zeleň - zřejmě tu někdy teče voda. Vypadá to jako zarostlé údolí kolem potoka, které se místy roztahuje do šířky a z obou stran je sevřené pískem. V dálce svítí jezera, jak se voda rozlévá.
Povídám si s paní vedle mě - já se svojí angličtinou a ona francouzsky. Teď říkala "magnifique".
Pod námi už je zase jenom poušť, cesty rovné jako podle pravítka.
Teď vidím v dálce Nil! Blížíme se k Asuánské přehradě, jsme blízko Abú Simbelu a přelétáme hranici Súdánu. Nil je doširoka rozlitý, ale jak se dívám po směru letu, vidím konec vzedmutí Asuánské přehrady a dál proti proudu už jen původní říční koryto. Řeka má tyrkysovou barvu, která se odlesky proti slunci barví do zlatova, takže na obzoru to vypadá, jako by se pouští plazil had z roztaveného kovu.
vzpomínám na Staše a nelu z knihy Pouští a pralesem, jak prchali do Chartúmu. Vzpomínám na Hanzelku a Zikmunda, kteří stejně jako my opustili říční koryto a vzali to rovně přes skalnatou poušť, aby si zkrátili cestu přes dlouhý oblouk řeky.
Letušky rozdávají nanuky. To jsem v letadle ještě nezažil.
Vím, že jsme letěli podék západního pobřeží řecka a Pelopponésu. pak jsme přeletěli nad Krétou - povedlo se mi zapnout obrazovku, která ukazuje mapu let, tak vím, že Kréta byla pod námi, i když jsem ji nezahlédl. To je ta potíž s výhledem z letadla, člověk vidí do stran, ale pod sebe ne.
Podle mapky jsme nad Afriku vlétli v Egyptě někde docela blízko Tobrúku, u hranic s Libyí. Teď jsme nad pouští, na západ od Asuánu. Proletělijsme nad městem Baris, to jsem z okna zahlédl. Nedá se moc točit, odpolední slunce mi svítí přímo do kamery a obraz nestojí asi za nic.
Sahara vypadá z výšky jinak než Gobi. Je tu mnohem víc vidět působení větru, písečné přesypy a duny, písek navátý kolem skalních hřbetů. Teď jsme minuli velké jezero. Blížíme se k hranicím Súdánu, v poušti se objevuje zeleň - zřejmě tu někdy teče voda. Vypadá to jako zarostlé údolí kolem potoka, které se místy roztahuje do šířky a z obou stran je sevřené pískem. V dálce svítí jezera, jak se voda rozlévá.
Povídám si s paní vedle mě - já se svojí angličtinou a ona francouzsky. Teď říkala "magnifique".
Pod námi už je zase jenom poušť, cesty rovné jako podle pravítka.
vzpomínám na Staše a nelu z knihy Pouští a pralesem, jak prchali do Chartúmu. Vzpomínám na Hanzelku a Zikmunda, kteří stejně jako my opustili říční koryto a vzali to rovně přes skalnatou poušť, aby si zkrátili cestu přes dlouhý oblouk řeky.
Letušky rozdávají nanuky. To jsem v letadle ještě nezažil.
Žádné komentáře:
Okomentovat