Na hranicích panoval neuvěřitelný šrumec. Na prašném dvoře ohraničeném zdí s branami se pohybovala směs Masajek, masajů, úředníků v uniformách, náklaďáků a všech možných terénních vozidel a mikrobusů. Opět jsme narazili čelem na africkou byrokracii. Pokusím se popsat proces odbavení:
- V autobuse jsme vyplnili dva papíry. Zhruba tentýž obsah - jméno, bydliště, narození, povolání, kontakty, cíl cesty apod.
- U přepážky na hranicích nám jeden z papírů vzali, dovyplnili a poslali nás pryč.
- Než jsem se stihl začít radovat, jak to jde hladce, odchytil mě úředník a odvedl branou do druhého dvora - tentokrát na Tanzanské straně hranice.
- Po vystátí fronty si tanzanský úředník vzal zbývající papír z autobusu, sebral mi pas, dal mi nějaký vyplněný papír, k tomu prázdnou žádost o tanzanské vízum a poslal mě zaplatit poplatek.
- Vyplnil jsem třetí formulář těmi samými informacemi.
- Odešel jsem do banky na druhém konci tanzanského pohraničního dvora. Zaplatil jsem $50 a odevzdal papír od předchozího úředníka. Úředník v bance mi na něj bouchl razítko a podpis.
- Vrátil jsem se k imigračnímu úředníkovi číslo 2, vystál si kratší frontu (náš šikovný řidič nás odvedl k okénku pro diplomaty), odevzdal vyplněnou žádost a potvrzení z banky, dostal zpět pas, do něj razítko s vízem a mohl spokojeně pokračovat v cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat