Ráno jsme si přivstali. Vstával jsem v půl šesté a viděl jsem východ slunce nad kráterem Ngorongoro. Podívaná, která brala dech. Mlha se valila přes hranu kráteru a padala dolů.
Po chvíli se cáry oblak na východě prodralo slunce. Jeho první paprsky obarvily nebe do oranžova a osvětlily dno kráteru.
Přes ranní opar byl kráter jasně viditelný. Byla to krása.
Žádné komentáře:
Okomentovat