Z hranice do Arushe

Za hranicemi jsme začali klesat. Červená půda byla místy vystřídána černým prachem sopečného původu. Bylo vidět dodaleka, vlevo v mlhách bylo lze tušit Kilimanjaro, před námi majestátní Mount Longido a za ní Mount Meru, náš cíl tyčící se nad Arushou. Podél cesty bylo vidět všudypřítomné Masaje s kozami a kravami. Vesnice podél cesty se skládaly z chatrčí a chat, mezi nimi ušlapaná hlína, sem tam bláto z nedávného deště. Směrem k silnici byly orientovány různé krámky, což byly úplně stejné kůči, jen s vymalovaným průčelím. Jako pěst na oko působily chaty - krámky s mobilními telefony a logem operátora Vodacom.

 Zelenina či ovoce se tu prodává jen tak, vystavené na jednoduchých dřevěných stáncích: na prkně vyskládaných pár cibulí, dvě hlávky zelí, nějaké lupení - snad špenát - a trs banánů. Z chatrče se stane krámek, když se do ulice udělá okno, to se zamřížuje pletivem, do kterého se vystříhá otvor na podávání zboží a peněz. Inu, Afrika.
Krajina byla neuvěřitelně vysušená. Večer nám tu delegátka Nicole z agentury Tanzanian Experience objasnila, že letos nepřišly jarní deště, proto je větší sucho než obvykle. Moc jsem nechápal, co ty kozy a osli v tom šedém prachu žerou - tráva vypadá jinak.

Jak jsme se blížili k Arushe, začala silnice šplhat do úbočí Mount Meru. Je to velice majestátní hora, jejíž strmé svay skrývají kráter a vrcholek o nadmořské výšce 4566 m. Ten byl zahalen v mracích. Podle GPS jsme vyšplhali do výšky 1850 metrů nad mořem: autobus toho měl docela dost. Tedy autobus: mikrobus, asi 6-7 řad sedadel po třech.

Úbočí hory bylo krásně zelené. Hora zjevně dokáže přitáhnout déšť. Vesnice bujely palmami, jukami a nádhernými fialově kvetoucími stromy. (Později jsem zjistil, že se jmenují jacaranda). Ty samé rostly v Nairobi před hotelem.