Došli jsme k jakýmsi keřům s černými bobulkami velikosti borůvek. Jednu jsem ochutnal, byly lehce nakyslé, s peckou. Slupku a pecku jsme vyplivávali.
Hadzabe se slušně nacpali a pokračovali jsme dál. Další zastávka byla u keře s oranžovými bobulkami, které vypadaly trošku jako menší jeřabiny, ale rostly na větvích samostatně jako borůvky.
Opět stejný scénář, Hadzabe se na plody vrhli a cpali se hrstmi. Ochutnal jsem to, bylo to nasládlé, trošku mdlé chuti.
Hadzabe si natrhali větve z šípového keře. Otýpku větví nám dali, abychom jim ji odnesli do tábora. Na spáteční cestě ještě zastřelili další tři ptáky.
V táboře nám Hadzabe předvedli výborný tanec, při kterém někteří z nich imitovali opice. Bylo to o třídu lepší než tanec Masajů v Ngorongoro. Bylo vidět, že si to Hadzabe opravdu užívají, další členové kmene přibíhali z tábora, aby se mohli k tanci připojit .
Vůbec celkový pocit z Hadzabe byl o třídu lepší, bylo to autentické, ne jen past na turistické peníze.
Nakonec se s námi Hadzabe rozloučili lukostřelbou do terče - starého pařezu. Taky jsme si to vyzkoušeli: moc mi to nešlo, nechápu jak z toho mohou lovit ptáky. David střílel docela slušně, dvakrát zasáhl cíl.
Žádné komentáře:
Okomentovat